Ratíškovice se nacházejí v jihovýchodní části Moravy, v příhraničí se Slovenskou republikou, v okrese Hodonín. Leží v Dolnomoravském úvalu (který je v této části vymezen nivou mezi Bílými Karpatami a Chřiby) na komunikační spojnici měst Hodonín a Kyjov.

Svou historií patří Ratíškovice mezi nejstarší moravské obce. První literární zmínka o existenci Ratíškovic je datována do let 1131 až 1141 (listina olomouckého biskupa Jindřicha Zídka). O podstatně starším osídlení této lokality svědčí četné archeologické nálezy z doby kamenné (kamenný přeslen a sekera - 3000 let př.n.l.), bronzové (srpovité nože, bronzová sekera, náramek - 1800 - 800 př.n.l.) a z období středodunajské kultury (žárový hrob z 8. stol. n.l.). Z období středověku a ranného novověku mnoho písemných zmínek není, což souvisí s tím, že obec neměla většího politického a hospodářského významu. Tak jako okolní moravsko-uherská příhraniční sídla byly Ratíškovice stiženy řadou ničivých válečných vpádů. V důsledku těchto válečných událostí se v obci nedochovaly žádné středověké památky hmotné kultury. Mezi nejstarší památky patří kamenné kříže z konce 18. století a farní kostel sv. Cyrila a Metoděje, který byl postaven v letech 1855 - 1857 na místě, kde původně stála kaple sv. Josefa. Vedle těchto sakrálních památek je třeba upozornit na architekturu z 30. let 20. století, která vznikla v souvislosti s otevřením uhelného - lignitového dolu Tomáš. Jde o dnes již klasickou baťovskou architekturu - bytové domy z režného zdiva pro zaměstnance a torzo těžní věže. Z nejmladších dokladů vývoje místního stavitelství si zaslouží pozornost budova obecní radnice a jednostranná řadová zástavba sta vinných sklepů, zvaná Slavín.

Svou lidovou kulturou jsou Ratíškovice součástí kyjovského Dolňácka - etnograficky vyhraněné oblasti s příznačným dialektem, bohatě vyšívaným oděvem - krojem, písněmi a zvyky*.

*Tady ty texty a obrázek kostela jsem si "vypůjčil" z oficiálních stránek Ratíškovic (http://www.ho.cz/Ratiskovice).